ČFO > 00 - Česká foosballová organizace > Novinky > Rozhovor s Tomášem Džurdženíkem

Rozhovor s Tomášem Džurdženíkem

23.5.17 | Josef Souček Přečteno: 1008×

K rozhovoru po World Cupu, kde zakončil své první působení v roli reprezentačního kapitána, svolila legenda severních Čech, příkladný bojovník a motivátor Tomáš Džurdženík.

Ahoj Tomáši, známe se mnoho let, ale vlastně nevím, kdo tě k fotbálku přivedl a kde se vzala tvá přezdívka Pyžmoň?


Ahoj Josko. Naproti  Gymnáziu jsme měli hospodu, která se jmenovala Sklípek. Chodili jsme tam vždycky po obědě, než nám začalo odpolední vyučování, stihli jsme pár her na takovém klasickém plecháči. Asi po roce mi kamarád a v tu chvíli budoucí spoluhráč a kapitán Petr Havlín říkal, že hrají ligu na Rosengartech a vytvořil Mistrovství Sklípku, které jsme s kamarádem Honzou Loukou vyhráli, což „ligouši“ nelibě nesli .  Rok na to přijel Rosengart – resp. Nordcup, dovezl stoly, udělal náborový turnaj. My založili družstvo a v 18. letech jsem měl svou první fotbálkovou registračku.  Co se týče mojí přezdívky, tak to vzniklo na vysoké škole. V pondělí mě přepadla angína, tak sem celý týden chodil po koleji v pyžamu. Kluci se jednoho dne opili, vtrhli mi do pokoje a velmi nahlas mi oznámili, že jsem Pyžmoň.


Jak vzpomínáš na raný fotbálkový věk u nás a čí hra tě ve fotbálkovém pravěku nejvíce inspirovala?


No bylo to přehnaný. 40 dvojic na krajských pohárech, hra skoro bez pravidel, s organizátorem tam byl Dj, který nás zásoboval celý den až do noci. Chytalo se jen na postřeh a míček skoro nestál.  Všechno mělo neskutečnou atmosféru.. Později jsme začali jezdit občas na české poháry a MČR. Nejvíc se mi líbila nejen hra, ale také drive Petra Vaňka, se kterým momentálně hraju v týmu. Nechtěl bych zapomenout také na Marka Kopnického, který přes dva roky jezdil k nám na sever a začal tu určitou fotbálkovou osvětu, hlavně na pětce.


Pokud bys měl vyjmenovat tři fotbálkové  úspěchy, jaké by to byly?


Omlouvám se, ale budou 4.  Vítězství na Czech Open s Janem Zavoralem, vicemistr republiky v jednotlivcích, Mistr republiky v mixech (s také lounskou rodačkou Pavlínou Lávičkovou) a Mistr republiky v 2 ballu s Janem Kovaříkem. Ze všech mám dodnes radost. Což jsou ale všechno úspěchy individuální, největší radost mi dělá x letá vláda Brooklynu Louny v Ústeckém kraji a s Rosengartem jsem si splnil sen v podobě vítězství na MČR družstev.


Jak hodnotíš s odstupem několika týdnů české představení na World Cupu v Německu?


Junioři bedna, to je úžasný, Vojta Holub je Mistr světa, co k tomu víc říct.  Kluci na Moravě fungují a World cup tomu dal jen to nejváženější razítko, které existuje. Vojtovi moc fandím, jsem jeho velký fanoušek a v Praze na Pankráci také častý soupeř.  Ženský výběr mě zklamal. Nejde o herní výkony. Výběr to byl až na výjimky nezkušený a herně si holky nevedly vůbec špatně, zápal měly , bojoval y, chtěl y. Los jim ovšem přisoudil těžkou skupinu… Atmosféra v týmu ale byla špatná, začalo to zrušením cesty J. Šenkýřové a dalším disciplinárním proviněním dalších reprezentantek přímo na místě. Stále čekám na rozhodnutí kompetentního orgánu, který z daných provinění vynese důsledky. Mužské družstvo fungovalo až nečekaně dobře. Ukázalo se, že nám všem záleží na výsledku. Všichni byli na zápasy, které je čekali připraveni, táhli za jeden provaz a podporovali se.

Co tě na turnaji nadchlo a naopak rozladilo?


Na turnaji samotném mě vytáčí nejvíc vždy organizace národních družstev. Vše se neustále za pochodu mění, ITSF vám nedává o změnách většinou vědět, pokud se sami neustále nezajímáte, může vše dopadnout až katastrofálně. Hodně mě mrzelo, že náš čtvrtfinálový zápas s Francií se z časových důvodů jako jediný neodehrál ve Final Areně. Nadšený jsem byl úplně ze všeho, všude obrazovky, zadávání jednotlivých gólů přes telefon, a ta atmosféra toho všeho je mnohem lepší a hlavně úplně jiná, než na všech ostatních turnajích. Hodně kamer a médií, opravdu akce na úrovni se vším všudy. Také mě potěšila ženská a juniorská reprezentace, která nás především ve vyřazovacích bojích podporovala, DĚKUJEME!


Kdo z reprezentačního výběru tě nejvíce potěšil a kdo naopak zaostal za tvým očekáváním?
Hrát za národní tým je opravdu obtížná věc. Hlavně v systému na pouhých 5 míčků a jde další. Největší radost mi na stole dodávali Jan Bazika s Kubou Routnerem. Už jsem je znal výborně z WCSka z Lucemburka, ale výkony v Hamburku mi vyloženě vrátili důvěru, kterou jsem do nich vložil. Většina reprezentantů se zajímala o národní tým z vlastní iniciativy, sami iniciovali taktické porady a práci mi v určitém směru ulehčovali, chovali se opravdu jako profíci a za mě mají všichni jedničku.


Páté místo českého týmu je super výsledkem, kolik scházelo k medaili?


No.. My jsme se také do čtvrtfinále nemuseli podívat. S Dánskem to bylo 21:19 v rozhodujícím legu. Vedli jsme 20:16, ale ten poslední gól tam spadl až za stavu 20:19 a to až na 12 tý pokus! Dánové měli dva míčky na trojce a mohlo se jít do penalt, kde bychom asi postrádali psychickou výhodu. Vše ale dobře dopadlo a šli jsme na Francii. Scénář se opakoval, stáhli jsme první set na z 20:15 na 20:19.. Francouzský útočník snad u stolu ani nebyl, ale bohužel nám tam spadla  haluz z obrany. Pokud bychom první leg uhráli, šance byla veliká. Bohužel to nevyšlo a papírově silnější soupeř se uklidnil a druhý leg zejména na Bonzini už dominoval a zaslouženě postoupil.


Aktivně se podílíš na organizaci fotbálkového dění  ve svém regionu, jak jsi spokojen se současnou situací?


Byl jsem realista a momentálně jsem víceméně spokojený. Po boomu, kdy jsme od bývalého provozovatele ligy utekli a založili si vlastní spolek FSČ Severní Čechy, někteří z nás ohrnovali nos nad tím, že nám na turnaje chodí pod dvacet dvojic, se vše nějak ustálilo kolem těch 17 dvojic. Někdo odpadl, někdo už nemá tolik času a nových tváří, které fotbálek aktivně hrají, nebude více jak deset. V ligové soutěži máme 13 týmů, s tím jsem opravdu spokojený. Bohužel u nás v kraji není taková kvalita, ale někteří hráči mají zápal a dřou a třeba jednou zvednou nepříliš vysokou herní úroveň soutěží v našem kraji.


Roste u vás nějaký podobně šikovný hráč, jako je mistr světa Vojta Holub?


Neroste. Největšími talenty zůstávají a dle mě na dalších x let zůstanou bratři Kačerové. K nim chovám herně veliký respekt, vědí, o čem fotbálek je. Lukáš Rais je opravdu hodně kvalitní hráč, který by si zasloužil i na republikové úrovni mnohem větší respekt. Na Vojtu, co se týče talentu, ale opravdu koukáme z velké dálky. Jedním z důvodů může být i to, že sami nedosahujeme špičkové úrovně, ale to musí vlastně posoudit i jiní.

V roli reprezentačního kapitána jsi působil dva roky, kdo by se ti líbil jako tvůj následovník a jakou by od tebe dostal radu?


Vzpomenu- li si na minulou volbu, ve které jsem uspěl proti Martinu Doušovi a RadkuDrdovi, tak nikoho jiného tu nevidím. Martinovi to dělat nedoporučuji, protože na místě je to funkce náročná a prostě a jednoduše bere energii a snižuje vaší koncentraci na hru samotnou. Přesně tohle Vám potvrdí i kapitánka ČR Šárka Holomoucká, která to přesně z těchto důvodů dle jejich slov dál dělat nechce. Radek Drda má na World cupech pod palcem juniory a k tomu plno dalších povinností nejen  pro Foos for life. Když vyloučím tyhle dva, napadá mě už jenom Tomáš Kreisler. Měl jsem s ním možnost dva roky hrát v týmu a fotbálek rozebírá v každou chvíli snad až do puntíku. Má respekt těch největších es v naší republice.  Motivační schopnosti mu také opravdu nechybí, takže za mě má určitě zelenou, pokud by nepřehlcoval ostatní neustálými poznatky a informacemi. Což vlastně souvisí i tebou zmiňovanou radou.  Reprezentanti jsou povětšinou silní individualisté, kteří silně věří ve své schopnosti. Dle mě je důležité, hráče nechat dýchat a maximálně je podporovat, jen občas poradit a korigovat jejich výkon. Rozhodně každému z nich ale musíte nechat svůj prostor, jinak se dostane do křeče a výkony jdou pak dolů. Velkou neznámou by byl pro mě v tomto ohledu Ladislav Křepela, který by si dle mě zasloužil, aby se o něm uvažovalo a i on sám by se nad tímto postem mohl zamyslet. Myslím, že kdyby skutečně chtěl, mohl by nakonec být právě on tím pravým kapitánem a i jemu jako hráči by tahle týmová horečka, která nás provázela v Hamburku, mohla prospět. Jinak možnosti kandidovat jsem využil opětovně, tak uvidíme, jak vše dopadne.


Na přelomu dubna a května ses oženil, kde jsi poznal svoji manželku, jak se ti líbila svatba a jak se cítíš v nové roli?


Manželku jsem poprvé spatřil před více jak deseti lety v Plzni při studií na vysoké škole, ale prohodili jsme spolu maximálně dvě věty.  Zhruba před třemi lety jsem jí potkal na poradě o ohledně FSČ u Honzy Pátka doma, když jsme uváděli v život náš spolek a jejich tým tam trénoval. Svatbou se spojili dva největší rivalové naší fotbálkové scény. Je to taková fotbálkovo-krajská životní ironie, která mi přináší mnoho štěstí a životní radosti. Svatba i díky mnoha fotbálkovým tvářím proběhla naprosto snově, někteří vážili dlouhou cestu a to přijeli třeba jen na obřad (kdyby nebylo M ČR, bylo by jich třeba i více). My jsme si jí užili a dle reakcí ostatních věřím, že oni také. A jinak - cítím se skvěle:)

 


Jsi dlouholetým fanouškem Interu Milán, byl jsi někdy na San Siru osobně? Proč to podle tebe Interu dlouhodobě nešlape, letos to dokonce nevypadá ani na Evropskou ligu?


Já mám v srdci dva týmy a vedle Interu je to také Borussia Dortmund, která je mi o kousek bližší a je to moje - jak tam říkají -  Echte Liebe. Když začala moje propagace Interu na fotbálkové scéně, byl Dortmund v herní mizérii a před krachem a tak jsem se upnul dočasně spíše na Inter, kterému se v Itálii dařilo.  Na stadiónu jsem byl jednou, když tam Samuel Eto´o točil Zdeňka Grygeru jak na kolotoči.  Jinak od malička fandím hlavně Borusii. Zrovna v sobotu jsem se byl podívat i se ženou na Bundeslize s dalšími 81358. fanoušky vos. BvB mi dělá už přes 6 let opravdu radost a atmosféra dle mě být lepší v Evropě nemůže!  Inter hned poté, můj starší brácha je snad napůl Ital, tak mě do té Itálie vtáhnul a vybral jsem si Inter, kde chytal Walter Zenga, kterého jsem jako kluk hltal.  Inter má špatné sportovní vedení, nekupují tvořivé hráče do středu pole. Tento rok už mají ale hodně dobrý tým, takže už sehnat jen lepšího trenéra, koupit jednoho až dva tvořivé záložníky a Inter se zase vrátí na výsluní Italské ligy i do tří let do špičky Evropských pohárů.


Děkuji za rozhovor a ať ti to šlape nejen u fotbálku.


Děkuji za zájem. AHOJ

 

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.




Reklama: