ČFO > 00 - Česká foosballová organizace > Reprezentace ČR > Report Vítězslava Stránského z Mistrovství světa v Nantes

Report Vítězslava Stránského z Mistrovství světa v Nantes

15.1.13 | Josef Souček Přečteno: 1898×

Člen reprezentačního výběru napsal exkluzivní reportáž pro hráče a fanoušky českého foosballu. Přejeme příjemné počtení.

Spredeman Tony? To ne…

Letošní Mistrovství světa, jak se již pomalu stává zvykem, opět uskutečnilo ve francouzském Nantes. Ale skutečnost, že to letošní bude zapsáno v historii českého fotbálku zlatým písmem, tušil asi málokdo. Nepředbíhejme, posaďme se pohodlně, tohle stojí za trochu delší kávičku.

Den první – cesta z města

Naše výprava čítala nakonec 3 auta. Tyto následující řádky budou viděny optikou Pažouta 306 nikoli xenonovou, nýbrž oldschool kazeťákem vybavenou. Dundeeho stěna v Bamboo by zaplesala. Na úvod je třeba říci, že zvolení korábu francouzské provenience nebyla samozřejmě náhoda. Jako kouč reprezentace jsem chtěl od samého počátku pro naše hvězdy vytvořit vyloženě domácí prostředí. Hrozné stroje ve složení Marčíno, Pepa, Matěj a já nastoupili do čerstvě vyluxovaného kombíku přesně úderem  19:30. To, že ještě ve 21:30 budem špekulovat na střeše obchodního domu Šestka, kdeže se 1. ledna pokusíme nakoupit čínské polévky, to by se nikdo z nás nenadál.  Divný, že i v Praze je v tenhle den prostě všechno zavřené.  Hrdost Pražáků tak samozřejmě dostala hned z úvodu pořádnou trhlinu, rovnající se snad jen Carlettově defenzívě při Marčínově hadím útoku. Ale to bychom předbíhali.

V době, kdy jsme překračovali hranice, už Petr Plasgura a jeho juniorští svěřenci (promiň Romane) uléhali v mezistanici Paříž ke hlubokému spánku. A naše cesta? „Špatná orientace, zmatenost se dostavuje, nevíš kam nač, proč, s kým, zač, kudy kam, mam jít s ním, sám nebo radši…“, zbytek si doplňte sami. Neuvěřitelné, ale po 21 hodinách jsme opravdu stanuli v hale Palais de Sport v Nantes. Po vyzvednutí klíčů od našeho dvorního dveřníka Petra jsme se odebrali na pokoj. Zjistili, že máme apartmán větší než všechny naše pražské byty dohromady a hlavně, že toustovač a rychlovarná konvice byla zbytečná zátěž. Jedinou chybkou na naší ubykaci tak byla sprcha, která se po použití Pepy ukázala jako velice zákeřnou, jelikož po 5 min kdy bičovala jeho všeobjímající záda, způsobila takovou potopu, že na vedle stojící záchod jsme byli nuceni používat Matějovy holinky.

Den druhý – kvalda a kvalda

Čtvrtek a pome si, řikám a taky že jo. Marčo s Petrem jeli ráno, zbytek výpravy až na 11hod. Přijíždíme do opravdu zajímavé situace, kdy probíhá vzrušená debata mezi našimi jedničkáři, kteří se střetli v soutěžním zápase a probíhá rozepře za stavu 6:6. Ani jeden z nás u toho nebyl, ale šlo o to, zda Marčíno chytil madlo po střele a neotočilo se prý o víc než 360 stupňů.  Nakonec gól na 7:6 po poradě s rozhodčím připsán a kluci válčí každý dál po vlastní ose. Petr na Leonhartu celkem dobrý los a po 5 výhrách z 8 mačů vyhlížel v eliminaci Miguela dos Santose. Marčínovi 4 výhry s domácím Fireballem nestačily, a skončil tak před branami pavouka, do kterého byl z prvního fleku nasazen Frank „Charly“ Friesem. Všem co jezdí na zahraniční turnaje je tohle jméno důvěrně známé. Tenhle týpek si zaletí pro body zkrátka kamkoliv, hlavně co nejdál od fotbálkově vyspělých zemí. Jak všichni víte, božský Frederic Collignon to poslední dobou s účastí na turnajích nepřehání a letošní MS nebylo výjimkou. Cesta na vrchol tak byla otevřená prakticky všem, kteří se probojovali sítem kvalifikace.

Po kvaldě jedniček proběhla týmová porada a nasazení reprezentace proti Slovinsku, Francii a Holandsku, více si popíšeme v Dnu třetím. Krátce nato se dvojice Důža – Ježér postavila ke svému prvnímu zápasu v kvalifikaci dvojic. Domácím stolem bylo Roberto Sport. Po skvělém výkonu, kdy se pohybovali v kvaldě do pátého místa, nakonec po jedné těsné prohře skončili celkově na 9. fleku. Což už samo o sobě byla velká paráda a předzvěst čehosi, ehm jak bych se vyjádřil, aha to bude to slovo, zlověstného.

V 15:00 se rozjela eliminace jedniček. Petr měl los opravdu tvrdý, mladý Dos Santos je prostě hráč par excellence a dokazoval to od prvního míčku. Hlouček lidí brzo povážlivě zhoustl, přilákalo to i komentátora běhajícího po hale s bezdrátovým mikrofonem a atmosféra byla prostě a jednoduše skvělá. Petr bojoval jako český lev, ale Miguel ani na Leonhartu nenechal nic náhodě a myslím si, že když řeknu, že po zásluze postoupil, Petr se zlobit nebude. Pro Petra ani pro ČR 17-32. Místo není ale vůbec špatnou vizitkou. Kapitán rozhodně nezklamal. Do bojů v juniorské kategorii zasáhl i Luboš Pavelka s Kristýnou Luskovou, které se podařilo postoupit i z kvalifikace ženských jedniček a zle trápila i velezkušenou Katrin Matsushitu z Německa.

Den třetí – ČR na bedně

Pátek byl dnem vstupu reprezentace do boje o umístění ČR jako takové. První, kdo nás čekal, byl team Slovinska v čele s Rokem Slokarem, který se podílel přímo na organizaci MS. Hrálo se na 5 zápasů, 3 x jedničky, 2 x dvojice. Systém na 2 legy do 5 míčků, každý leg byl za bod, tudíž remíza možná. Po prvních dvou zápasech jsme šli do vedení, Petr Plasgura i Martin Douša s Josefem Egerem splnili svou „povinnost“. Pak jsme nastoupili já s Matějem a podařilo se nám urvat bod na Robertu. Na domácím Garlandu jsme však prohráli, celkový stav však sympatických – 5:1. Pak šel na scénu Roman Kopřiva a těsně prohrál v obou lezích – stav 5:3. Rozhodující bod byl tedy na Zdeňkovi Kaškovi, úkol byl jasný urvat aspoň jeden leg. Úvod se mu povedl náramně, vedl 4:2, nervozita však zapracovala a na domácím stole prohrál nakonec 4:5. Rozhodnout se tak mělo na Roberto Sportu. Nervy drásající boj, kdy obě lavičky stály jak jeden muž a Zdeněk vyhrál snad nejdůležitější leg ve svém životě 5:4 a propukl první jásot české reprezentace. Zdeněk se po zápase přiznal, že nevěděl, že jde o klíčový bod J Povinnost jsme tedy splnili a šli na favorizovanou Francii.

Začal tentokrát Zdeněk, avšak prohrál 0:2 s Adelem Yousfim, Pepa s Marčínem vyhráli leg na Garlandu proti dvojici Lebeq -Lagrange, na Bonzini však prohráli. Na scénu nastoupil Roman a Miguelovi dos Santosovi sebral leg na Garlandu, naděje žila! S Matějem jsme šli proti Zapaterovi s Hervé dos Santosem, kteří se točili ve svých postech jak na kolotoči. Na domácím stole jsme prohráli, myslím celkem smolně, ale šli na, alespoň mé silnější Bonzini. Do stavu 3:3 100% na trojce na obou stranách, zkušenost se však projevila, bohužel, padli jsme. Ještě teď mě tenhle leg hodně mrzí. Závěr obstaral Petr Plasgura, který urval dva body  s Fleurotem a výsledné skóre 4:6 rozhodně ostudou nebylo. Otázkou je, kdy se podaří opět být takto blízko. Francie celý turnaj totiž vyhrála a my jsme v kvaldě ostudu rozhodně neudělali. Klíčový duel o postup se tak měl odehrát následující den s Holandskem. Do této chvíle šlo vše dle papírových předpokladů.

Od 13:00 jsme se netrpělivě přesunuli podpořit naše želízka v ohni v disciplíně Men Doubles. Marčíno s Pepou v prvním kole čekalo ostřílené francouzské duo Mahy-Benbakika. Začínalo se na Roberto sportu a bylo vidět, že frantíkům tenhle stůl moc nesedí. Po vydřené výhře 5:3 se šlo na „Bóňo“ (Bonzini). Marčíno ukázal, že nemá vyloženě slabý stůl a trpělivou hrou usnakeoval francouzského obránce, klukům se podařilo vyhrát 5:4! Šlo se na Roberto a tam se děly věci. Marčíno vypadal, jak když vypil litr redbulla protože tenhle výkon měl křídla, 5:2 smáznuto a šlo se dál. Na koho? Na Marčínův fotbálkový vzor, Tonyho Spredemana s další americkou legendou Robertem Marešem.

Tic, tac, tic, tac, ti, tic, tac, tac míček z pětky střela na trojku kamkoliv s jistotou, že zítra vyjde slunce. Úplně mi bylo líto Marčína, obětavě tam běhal ne nepodobně fretce hledající cestu z bludiště. Pot se řinul, trojka šlapala, ale když přidal Mareš zezadu stažku křepelčího typu -  Fireball 3-5. Nevadí, uvídíme, co kluci předvedou na Robertu. Marcho stopro trojka, come on Tony zdaleka ne tak jistý na pětce, ale na trojce Pepu do hlubokého zoufalství přivádí. Marčíno dnes má prostě den a trestá každou šanci, která se naskytla  5:4, na legy 1:1. Fireball opět stejná písnička, marketingový ředitel mezinárodní společnosti Tic Tac už vymýšlel novou strategii s obrázkem Tonyho na krabičce. Pověstný přehmat z dlaně pod loket, 3 vteřiny vodí po celé bráně, prásk, Pepa obrací oči v sloup – 5:1 a vypadalo to, že kraken z klece venku. Roberto jak přes kopírák, Marcho nezná bolest, seká tam jeden had za druhým, kolem 50 lidí, nejen mě pomalu opouští hlas, připadám si, jak když jsem právě doběhl 400 metrů překážek a to jenom fandím. Zkrátka tolik vyhřezlé karmy ve vzduchu, že by v Indii měli z bezvěrců radost. Leg dopadl nejtěsnějším rozdílem 5:4, celkový stav 2:2.

Úvod rozhodujícího dějství nevěstil nic dobrého 0:2 a 2:4, poslední míček na Robertu, Tony matchball na pětce. Neprohodil, Marcho  3:4, a jde se na Fireball. Tony prohazuje, krve by ses nedořezal, Pepa snad teprve podruhé za celý zápas s přehledem chytá a vyhazuje na pětku, matchball v pánu, ufff. Marčo pocem kam deš, děsivej had do středu -  4:4. Tony tic tac, prásk na trojku a ještě větší prásk do dvou vteřin - 4:5, jde se na eRko. Marčíno prohoz, time out, Pepa se sprchuje rozprašovačem. Marčíno železný nervy a dává na 5:5! Spredeman prohazuje, Pepa chytá, ale míček se vrací Tonymu zpět, Pepa běhá, láká jak děvka německýho turistu v příhraniční oblasti, Tony pálí do tyčky, bang shot hroznej, ale do vlastní brány 6:5! Mareš lomí rukama, Tony kroutí hlavou, sebejistota nahlodána. Jde se na Fireball. Marčíno tečuje prohoz, Pepa s rozvahou zamíří, trefí stahovačkou krásně 5 cm vedle Marešovi svatyně, odraz, míček poskakuje mezi  pětkama, prostě živej balon, Marčínovy se splaší levačka, prásk šikmáček jak ze starých časů, čistej průstřel  - 7:5 !!! Alééééééé, kluci řvou, jak se do lesa volá, lavička v extázi, objímačky. Prostě sen.

Další oříšek, Bentivoglio s Carlettou, „reprezentanti“ Belgie. Kdo vyhraje má placku a to se už kurňa počítá. Benti ukazuje, že ani jemu není Roberto cizí, vítězí na něm a otáčí z 1:4 na 5:4. To smrdí, říkám si, ale když vidím, že Marčíno vidí rudě, Pepa staví vzadu kamennou zeď, nikdo se nediví, že tohle nebude zadarmo. Převaha našich na Bonzini je jak moc překvapivá, tak stejně patrná, vedou 4:1, Benti však nehází flintu do žita, ale nakonec to tam padne – 5:4, srovnáno na 1:1. Benti na Robertu hraje, jak kdyby byl snad původem Ital nebo co, protože 5:1 ve třetím vypadá docela hrozivě. Marčíno v průběhu volá rozhodčího, čekání snad 20min. Jde se na Bonzini, nervy opět na pochodu, time-out střídá time out a opět urveme leg poměrem 5:4. Docela paradox, ale oba legy si každý team vyhrál na cizím stole. Last leg a jde se na věc: tahání se o branku -  5:4 vedeme. Benti prohoz, Pepa chytil, střílí, Marcho se pokouší zpracovat na trojce, Benti bouchá, rozhodčí decentně „naveden“, že přece jasný faul, viděli to všichni, Benti neprotestuje, trojka matchball, zetko na jistotu - 6:4. Největší úspěch českého fotbálku na světě. Zbytek na legendární fotce.

O finále se hrálo v zóně A před televizními kamerami a plnými tribunami – soupeři Correia-Da Silva. Celá česká repre usedá na tribunku do final zony. Čeká se na pokyny, až začne přenos live. Nervozita graduje. Marčíno s Pepou rychle vedou na Bonzini 3:1, ale Correia otáčí a jde si krutě za svým. Zazpívá i kanár na domácím stole a po výsledku 0:3 se česká dvojice s turnajem loučí.

Den čtvrtý – bitva o udržení

Od 11 hod nás čeká Holandsko. Team hrající na Leonhartu je velmi nebezpečný. Od začátku totiž zmar, Lubomír Pavelka bojuje, hraje moc hezky, ale prohrává 0:2, Marčíno s Pepou urvou leg na G a nastupuje Roman proti nejlepšímu hráči Marku Dostovi. A na Géčku mu bere leg! My s Matějem musíme urvat aspoň jeden. Co mám povídat, nejhorší výkon, hlavně já hraju velkou tužku a „staříci“ nás školí 2:5 na G, a potupně 0:5 na Leu a já si říkám, že s rychlýma tyčema snad nadobro praštím. Petr pak za rozhodnutého stavu uhrává ještě leg v jedničkách a celkově prohráváme tedy 3:7.

Baráž o udržení nám přihrává Rakousko na Garlandu. Je mi mdlo. Válečná porada zařazuje do teamu místo mě juniora Lubomíra Pavelku, Zdeněk jde do dvojice s Matějem. Zde se už hraje na dva vítězný. Vše sázíme na jednu kartu, abychom udělali body na začátku v prvních třech zápasech. Ouvej, Petr chytá Laszlo Tekého a ten hraje velmi neortodoxně, vyhází Peťu zezadu, zařazuje elka, hodně rychlá hra. Nastupují  Marčo s Pepou a ve třetím legu porážejí Philipa Kučeru, Alexe Lukase. Nastupuje Roman proti Esterbauerovi a cože? Vyhrává první leg, ve druhém těsně prohrává, ale třetí zvládá a zabíjí snakema a stahovačkou zezadu. Prostě nádhera, vedeme 2:1 na body. Na scénu jdou Zdeněk s Matějem a prohrávají 5:2, 5:3 – stav 2:2. Poslední bod je na Lubošovi a ten má úkol přetěžký, porazit Davida Csara. Nepovedlo se a vyhlížíme prohraného ze souboje Portugalsko – Švýcarsko. Všichni chceme Portugalce, ale ti vítězí 3:0 a zápas se nedohrává.

Máme Švýcarsko, a kde asi? Na Garlandu. Poslední šance zachránit divizi. Sestava se opět promíchává, jdu zpět do dvojice k Matějovi. Roman poráží Maurera a my jdeme do vedení 1:0 – klobouk dolů, Roman hraje dnes prostě famózně. Nastupují Pepa s Marčem a pome si zase, vedeme 2:0. Nastupuje Peťa proti Pilovicovi. Opět stejná celoplošná hra, branky zezadu, stahovačky i zepředu, přetěžká práce. Celkový stav 2:1. Nastupujeme s Matějem pro mě k životnímu zápasu. Hecujeme to od prvního míčku, Matěj přihazuje stažku zezadu, vyhráváme první leg. Ve druhém legu dostáváme 4 branky zezadu, odtahovačka, krátká dlouhá, šikmá, zalomená, měníme gardy, dřeme, ale Švýcaři vyrovnávají na 1:1. Porada s klukama, překopání defenzívy. Poslední leg, jde o všechno. Běhám na pětce, vepředu spoléhám na stahovačku a rychle vedeme 3:2, první time na trojce, nevnímám okolí, totální transcendentální situace, čekám 10 vteřin prásk, hrozná, 4:2. Zabráním na 5tce, time číslo dvě. Co myslíte, nedávám mezi a zezadu trest 4:3. Neprohazuju, prohodí a  4:4. Bitva o další míč, elko k sobě zezadu poprvé za zápas 4:5. Odměnou za pozornou defenzívu – ovce 5:5. Dřeme dál, ale Matějovi poprvé za zápas ujíždí na trojku, Švýcar trestá, poslední gól už si ani nepamatuju, zklamání však nejhorší. Stav 2:2 a vše je na nejmladším členovi týmu -  Lubanovi. Tohle nikdo nečekal, jindy klidná síla si zakřičí po každém snaku, zezadu krásné branky, disciplína na pětce, krásná hra. Lavička šílí a žene naši poslední naději k vítězství. Kdyby nebyl takový mastodontí velikosti, určitě ho vyhazujem do výšky jako ve fotbale. Je to prostě borec, urval poslední nejdůležitější bod. Divize A je udržena.

Závěrem chci poděkovat všem čtenářům, že to dočetli až sem, hráčům, že odevzdali svoje maximum, Petrovi za organizaci teamu a ubytování. I když jsme zdaleka nebyli v nejsilnější sestavě, tohle MS hodnotím jako hodně úspěšné. Příští rok nás slabší nechť vystřídá česká elita a pak můžeme směle hledět k metám nejvyšším, vždyť máme ve svém středu druhé vicemistry světa!!!

Foosballu zdar.

Vítězslav Stránský

  • FOTO NALEZNETE ZDE: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.542800275731167.126235.469912453019950&type=1

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.