ČFO > 00 - Česká foosballová organizace > Reprezentace ČR > Report Vítězslava Stránského z WCS na Bonzini z Eaubonne.

Report Vítězslava Stránského z WCS na Bonzini z Eaubonne.

3.6.10 | Josef Souček Přečteno: 3024×

Česká stopa se zapsala zlatým písmem

Druhou zastávkou letošní World tour bylo tradičně francouzské Eaubonne, které přivítalo kromě světové elity i výpravu 20 fotbálkových nadšenců z různých končin České republiky. Turnaj, jenž je zařazen do série Světového poháru se konal v krásných prostorách víceúčelové sportovní haly ve dnech 13.-16. května za účasti televize Eurosport 2.

Po tom co Chuck Norris rozfoukal gril na Islandu se některé slabší povahy rozhodly, že do místa konání zvolí, oproti lukrativní nabídce leteckých společností, jistější pozemní cestu. Naším přesunovadlem se po několika dnech vyjednávání stal výrobek rumunské provenience Dacia Logan, majitelem mazlivě zvaný Dacan.Výstižněji řečeno však šlo o klasické Drákulovy sáně. Vzhledem k liberální politické orientaci osazenstva, jenž čítalo celkem 5 mužů a jednu dorostenku, jsme dospěli k jednoznačnému názoru, že součástí sportovní akce je řádná příprava. Jako ideální tréninkové místo se ukázalo holandské město Maastricht, jenž v prostorách obchodů s kávou nabízí více jak 30leté stolní fotbaly značky Jupiter. Dřevění panáčci, linoleum v kombinaci s JGC míčky dokonale prověřily naši aktuální formu. Pozitivně naladěni jsme v odpoledních hodinách vyrazili na pařížské předměstí a nezvykle bez problému absolvovali akomodaci. Na místě již od dopoledne čekala páteř reprezentace ve složení Láďa Křepela, Závin, Silva a kouč Patrick Vanson. 

Den první

Vzhledem k blízkosti hotelu od haly nebyl problém se lehce po deváté hodině ranní dostavit na místo konání. Pro nováčky bylo více jak 100 fotbálků Bonzini zalité sluncem prosklené haly srovnatelné snad  jen s pocitem zjevením dokonalého fotbálkového ráje, které se poštěstí snad jen ve stadiu klinické smrti. Vše od samého počátku klapalo tradičně hladce, člověk si vyzvedl hrací plán a vyrazilo se k prvním zápasům kvalifikace disciplín: Rookie, Semi-pro či Pro doubles.

Systém FAST byl nastaven na 6 zápasů a sítem neprošlo cca 20% párů. O nějakém taktizování vzhledem k absenci nasazených teamů tedy nemohla být vůbec řeč Ačkoliv každý zahraniční hráč měl možnost hrát minimálně Semi-pro, ženy se mohly přihlásit i do kategorie Rookies. Výsledkem bylo parádní 5. místo ze 67 dvojic pro Pavlínu Bartošovou s Jojanneke Jas a velmi solidní 9. místo pro Silvii Vávrovou s dánskou fešandou Camillou Lohmann. Jak jsme se později přesvědčili, ne každý francouzský Rookie vypadá a hraje jako Rookie, a tak za výše zmíněnými výsledky stojí velký kus foosballového umu.

V kategorii Semi-pro jsme měli celkem 12 zástupců, pět čistě českých dvojic a dvě nacionálně smíšené. První fáze turnaje se stala osudnou pro dvojici Makovský-Košín, kteří obsadili celkové 124. místo ze 132 dvojic a vybrali si tak naplno nováčkovské DPH. Na 118. místě zakončili svou dobrodružnou pouť i čerství reprezentanti Jan Le s Jakubem Horečným. Zbylých pět dvojic tedy pokračovalo do single K.O. pavouka. V prvním kole nestačili na své soupeře Závin s Patrickem a Lavi s lucemburským kolegou Diasem – celkově tedy 65.místo. Jednu výhru v pavouku zaznamenala sehraná plzeňská dvojice David Kopic a René Sokol, a taktéž duchovní otec brněnského foosballu Pavel Suchý s chomutovskou Rozjařenou fenou Martinem Kúdelou.

Po vyhrané kvalifikaci si cestu pavoukem klestilo dánsko-české duo Lars Christiansen a Vítězslav Stránský. Po nasazení do druhého kola se zadařilo vyhrát pět zápasů v řadě a postoupit tak do semifinále turnaje. Bohužel v ten moment se turnaj zastavil, a tak jsme na rozuzlení turnaje museli čekat do dalšího dne.

V kategorii Pro doubles jsme měli pouze jedno želízko v ohni, a tím byl Ladislav Křepela s Johanem Maugey, kteří skončili na velmi solidním 9. místě, když podlehli pouze pozdějším finalistům Yousfi – Lebecq 1:3.

Po slavnostním ceremoniálu se začaly hrát národní týmy. Novinkou letošní sezóny je rozdělení na mužskou a ženskou část, hrají se tedy de facto dvě soutěže. Mužský tým měl první kolo volný los, takže začínal hrát až ve čtvrtfinále, kde je čekali nevyzpytatelní Lucemburčané. Čeští hráči si s nimi nedokázali poradit a jednoznačně prohráli 0:3. Ve finále se stejně jako loni radoval belgický tým, který porazil domácí Francii 3:2.

V ženské části měly na los štěstí i české hráčky, když nastoupily rovnou do semifinále pavouka. Tam na ně čekala bezkonkurenční Francie. Podle očekávání na ně český tým nestačil a musel se připravit na boj o 3. místo s Holandskem. České hráčky se po prohře s Francií vzchopily a teamovým pojetím porazily Holandsko 2:1, a zakončily tak turnaj na krásném 3. místě. Holky děkujem!

 Den druhý

Nadcházející den se nesl ve znamení Open Singles, do kterého se přihlásilo celkem 309 bojovníků. Sítem kvalifikace neprošlo 62 hráčů a mezi nimi bohužel i pětice Čechů ve složení: Josef Kučera, Patrick Vanson, Tomáš Májovský, Marek Košín a Vítězslav Stránský. První kolo se navíc stalo osudným pro Jana Le, Jakuba Horečného, Martina Kúdelu, Alexandra Velarta, Jana Zavorala, Milana Lávičku, Reného Sokola a Davida Kopice. Do druhého kola tedy dokázalo proklouznot pouze duo Pavel Suchý – 65. místo a Ladislav Křepela, který prokázal kvality české jedničky a dotáhl svou pouť až na velmi, v této konkurenci obzvláště cenné, 17. místo.

Ve 14:00 se začaly dohrávat semifinálové zápasy Semi-pro Doubles. Pro mě zcela nepochopitelná informace se týkala našich soupeřů - Nicolase Taberiho a Antonia Da Silvy. Druhý jmenovaný se nedostavil na semifinálový zápas, a tak jsme se s dánským kolegou dočkali kontumačního vítězství (!) a netrpělivě vzhlíželi ke stolu číslo dva. Na tom se odehrávalo čistě dánské zápolení v rámci druhého semifinále. Šťastnější se překvapivě ukázalo dánské duo, a to jmenovitě Emil Savery a Jonathan Juel. Prohraný z tohoto zápasu měl navíc jisté třetí místo.

Samotné finále se hrálo na stole číslo 1 za účasti televizních kamer stanice Eurosport 2. Po cca 10 minutovém čekání na rozhodčího se píšťalky ujal Boris Atha, otec britské hvězdy Robertha . Před samotným utkáním mě spoluhráč ujistil, že pro juniorské kolegy je toto první světový turnaj, a že bychom měli mít psychicky navrch. Stav 3:0 v prvním legu tomu nasvědčoval, nicméně jak už to tak bývá, hraje se do posledního míčku každého legu a ten dali po druhém time-outu naši „nezkušení“ soupeři – 4:5, stav tedy 0:1 . Druhý leg byl opět bojem o každý balon a i vzhledem k mé trošce do mlýna, v podobě stahovačky z pohybu k sobě, znamenal srovnání stavu na 1:1. V tuto chvíli jsem věřil, že by mohli naši soupeři znejistět a můj útočník nalézt na začátku ztracenou karmu. Výsledkem této úvahy byl prohraný leg opět v poměru 4:5 a veškeré recepty na chytání útočníkova snake zcela vytěženy. Čtvrtý leg se nesl ve znamení klasické křeče, kdy Lars neprohodil kdy měl, a když se povedlo, stála tam nesmlouvavá dánská zeď, která navíc chytrými střelami podpořila svého útočníka. Navíc můj výkon v tomto legu byl asi nejhorší v celém turnaji, a tak jsme si po prohře 3:5, celkově 1:3 sbalili fidlátka, uklonili se dvěma juniorům a šli šoupat keckama na tribunu.

Den třetí

V sobotu přišla na pořad dne královská disciplína - Open Double, do které se přihlásilo úctyhodných 177 dvojic. Osm zápasů kvalifikace nepustilo do další fáze celkem 48 teamů, mezi nimi bohužel figurovalo i duo Laspougeas – Semeňáková, Kúdela-Suchý, Vanson-Zavoral, Kučera-Velart a Makovský - Košín. Má maličkost s francouzským kolegou proklouzla do kvalifikace až poslední cennou výhrou nad Yannickem Correiou s Da Silvou, což sice potěšilo, ale následný první mač eliminace nás vrátil tam, kam jsme po zásluze patřili, na celkové 65.místo. Tu samou příčku obsadili i Lávička-Bajer a Le-Horečný. Čest našich barev vzápětí zachránili plzeňští draci Kopic-Sokol, kteří se bez respektu pustili do Larse Christiansena s rozhodčím Yuri Ottenem a přišpendlili je na 33.místo. Další jejich zápas nabízel taktéž parádní podívanou, v bratrovražedném souboji však slavil nakonec vítězství Láďa Křepela s Olivierem Huicqem. Plzeň tak domu vezla kromě nějakých těch éček i velmi solidní 17. místo. Láďa Křepela, jak už to tak bývá, válčil dál a po další výhře se těšil z 9. místa. Na to, že spolu hráli chlapci první turnaj, 9. místo je příslibem do budoucna. 

Den čtvrtý

Po sobotním maratónu se poslední den hrály opět soutěže jednotlivců, tentokrát rozdělených podle stejného klíče jako den první, čili dle kategorií: Rookie, Semi-pro a Pro Singles. V kategorii Rookie se neztratily obě reprezentantky Silva s Pavlínou, když obsadily shodně 17.místo z 67 startujících. V kategorii Semi-pro hrálo 194 jedničkářů. Telegraficky z konce startovní listiny nedopadla kvalifikace pro trio: Semeňáková, Kúdela, Košín.  Předkolo přežili všichni čeští hráči co ho hráli, a tak Sokol Suchý, Stránský, Kopic a Velart odjížděli domů s 65. místem. O zápas více a celkové 33. místo bral Milan Lávička.

K nejlepšímu výkonu v turnaji se vzepjal Jakub Horečný a svou spanilou jízdu, kdy ve výsledkové listině zanechal za sebou spoustu velkých jmen, dokončil na luxusním 17. místě. Po tomto výsledku jsme již uháněli Dacanem zpět do republiky, a tak jsme bohužel nestihli výsledkově ještě výraznější představení pana „Jana Milimetrové stahovačky Zavorala“. Tento malý velký muž  řádil řádně a bylo z toho nakonec parádní 3.místo a další pohár na poličku. Stop Závinovi vystavil až v semifinále pozdější vítěz Halil Karagoz. V zápase o třetí místo si však zpravil chuť, když dokázal porazit francouzského hráče Chen-Chi-Songa 3:1 na legy. Gratulujeme!

V disciplíně Pro Singles jsme měli pouhé dva zástupce mezi 69 profíky. S přetěžkou kvalifikací si neporadil Josef Bajer. Letmým pohledem do startovní listiny se však nebylo vůbec čemu divit. To Ladislav Křepela, ten vstal ráno těžko říct jakou nohou, každopádně však v životní formě a začal dokazovat od prvních míčků, že dneska by to jako šlo. Po tom, co zahrál suverénně v kvaldě (2.flek), pokračoval ve válečném tažení i nadále. V době, kdy většina hráčů už seděla v různých dopravních prostředcích, Láďa trpělivě posílal jednoho za druhým tamtéž. Nevím kolik bylo, když se hrálo finále, jisté však je, že zdolal ostříleného francouzského hráče Sebastiena Friedrichsa 3:2 na legy a získal tak svůj první individuální titul Mistra Světa!!!

Více než důstojným zakončením v podobě Láďova představení na světové scéně se loučím a pevně doufám, že příští Bonzini dostaveníčko konané v Praze 3-4.7.2010 přiláká další české hráče, kteří budou mít chuť okusit na vlastní kůži něco ostřejšího z nejen francouzské kuchyně.

Vítězslav Stránský

 

             

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.