ČFO > 00 - Česká foosballová organizace > Reprezentace ČR > Report Libora Kodla III. z WCS v Tullnu,

Report Libora Kodla III. z WCS v Tullnu,

5.8.09 | Josef Souček Přečteno: 2753×

kde reprezentace ČR vybojovala třetí místo v soutěži národů a slovenský reprezentant Pavol Kováčik dosáhl životního úspěchu.

Po roce opět s medailemi na krku!

S velice těžkou výzvou vyrážela česká reprezentace na červencové MS na Garlandech konaného již počtvrté za sebou  na předměstí Vídně – obhájit druhé místo. Do Tullnu vyrážel hodně silný tým. Nahlas se ve všech koutech republiky hovořilo o dokonce nejsilnější reprezentaci, jaká byla z Čech kdy vyslána. Po pečlivé a tvrdé přípravě začali chlapci i dívky dokazovat, že se s nimi bude muset počítat. Dívčí část týmu tvořily Holomoucká, Vávrová a kapitánka Bartošová, přičemž Silvie Vávrová, druhá žena světového žebříčku dvojic měla ještě před začátkem soutěže národů zajištěnou účast v souboji o třetí místo, který nakonec po boku Tessy Otten – Kerkhof prohrála s bulharskou dvojicí Atanasová – Lazarová. Suverénními vítězkami se staly, jak jinak, Verena Rohrer a Mellisa Mosser.

Ještě lépe se generálky podařili mužům. Ti se přihlásili po dvojicích, v nichž posléze nastupovali i v reprezentačních dresech a jejich jména bylo v plénu slyšet opakovaně do pozdních večerních hodin. Vždyť ještě aby ne! Pražák – Brabenec obsadili krásnou 17. příčku a Křepela – Nykodym dokonce 5.!!! Stejně jako Kovařík – Plasgura. Náhradník Poda se turnajů bohužel nezúčastnil, přijel jen plnit povinnosti vůči vlasti.

Prvním velkým soupeřem českého týmu byl los. Ten nám přidělil nejdříve nevyzpytatelné a stále se lepšící Bulharsko, v případě vítězství na nás mělo v semifinále čekat Rakousko, takže cesta za obhajobou se poněkud zkomplikovala, vezmeme – li v potaz, že v loňském finále jsme s Rakouskem obdrželi debakl 0:5 a že se Češi setkali s Bulhary hned pětkrát během vyřazovacích soubojů v hlavních disciplínách a pokaždé odešli poraženi. Opět se potvrdilo, že v našem „nároďáku“ se hraje na 200% a po jedničkách se jen čekalo, kdo dotáhne vedení 4:0 do konce, a leč se to podařilo jenom Brabimu s Prážou, skóre 5:3 nás poslalo do bojů o medaile, kde všichni celkem logicky očekávali Rakousko zápasící právě před televizními kamerami a nečekaně malým množstvím diváků proti Maďarsku. Možná strašák loňské „nakládačky“, možná touha po tom, aby to poprvé vyhrál někdo jiný než domácí, nebo snad jenom sympatické a vyhecované výkony maďarského bezchybného stroje měly za následek, že během deseti minut vzniknul v hledišti celkem slušný maďarský kotel tvořený českými reprezentanty. Maďarsko se nakonec radovalo z výhry 5:4 a zaslouženě se mohlo připravovat na utkání s námi.

Tou dobou se náš manšaft nenacházel v tom úplně nejlepším rozpoložení. Nejméně hodinu nehrál a sledoval, jak je Maďarsko v „rauši“. Hodinky už ukazovaly něco po půlnoci a jedna z opor – Jan Kovařík - zápolil s horečkou. Výborní uherští ostřelovači nechali našim hochům jediný bod, takže ani stoprocentní výkon dívek nestačil na lepší výsledek než 3:5, tedy nepostupový. Maďarsko posléze ještě přehrálo ve finále Švýcarsko a odvezlo si vysněné zlato.

 Mnohem zajímavější než ten finálový byl však zápas o místo třetí. Ve federálním derby se okolo půl druhé hodiny ranní na opačnou stranu stolů staví naši bratři z východu. Nevadí, že hala už je takřka prázdná a že náš zápas se hraje hluboko v poli stolů, kolem každého z nich se tvoří početná skupinka diváků a špičkuje se těmi tak krásnými jazyky vzájemně. Jedničky postupně končí, za naši trikolóru boduje Šárka Holomoucká a Aleš Brabenec stejně jako při dvojicích s jejich partnery Petrem Pražákem a Silvií Vávrovou, i když holky ukázaly jak učebnicově se dá ztratit náskok 6:2. Na druhé straně se nemýlí Pavol Kováčik a Marek Vaňous. Stav je 4:3 a posledními hrajícími jsou Ladislav Křepela a Vojtěch Nykodym proti Martinu „Magic“ Jalakšovi a benjamínkovi ve slovenském týmu Ludovítu Nastišinovi, který si počíná překvapivě zkušeně a v podstatě eliminuje útočnou řadu naší jedničky. Na záloze je ale jen jeden hráč. Láďa udivuje i sám sebe jak drzé přihrávky mu vycházejí s přesností švýcarských hodinek. Jaly ale uděluje našim borcům těžkou lekci z efektivity a za téměř absolutní absence přihrávek z pětky drží skóre díky stoprocentnímu útoku a neuvěřitelné schopnosti zpracovat si úplně každý míček, co kolem letí, vyrovnané. Naši hoši už nevědí a začnou se točit, což sice v obraně přináší nulový efekt, ale v útoku Vojta dvakrát promění a rázem je stav 9:8 pro něj s Láďou, hraje se do deseti. Jaly podsekne rovnou do brány – 9:9. Pak Láďa snad poprvé chybuje na pětce, neprohodí a míček se dostává do víru dění. Během toho se nedalo nevšimnout, že Ludovít už moc dobře neví, jak se zbavit míčku z obrany a v momentě, jenž zaváněl ovcí jako tři týdny starý obal od romaduru nalepený vespod katedry, vyžádal si oddechový čas. Nováček ve slovenských řadách odehrál velice slušný zápas. Jalyho zásoboval nahrávkami, chytal, ale jedinkrát pořádně nevystřelil. Až teď. Nechytatelná dlouhá stahovačka nás v půl třetí ráno posílá do prodloužení.

To nesmějí hrát ti, kdož se zúčastnili jedniček, takže za slovenský tým nastoupil Jalakša – Talian, za český Pražák – Kovařík. Zde třeba podotknout, že Kovka už byl dávno za zenitem, sotva došel ke stolu. Nikdy v životě jsem nezažil ani neviděl zápas jako tento. Nikdo z přítomných. Když se člověk druhý den zaposlouchal v sále jakoby deseti jazyky sál štěbetal: „Viděli jste to včera?“ U stolu se tísnilo dobrých čtyřicet možná padesát lidí – celá československá výprava a několik šťastlivců, co ještě nešlo spát. S každý dalším míčkem atmosféra gradovala, takže už třeba od stavu 6:6 se každé menší přerušení využilo k tomu, aby na aktéry začal křičet tucet diváků, jak je to nejlepší zahrát, kde mají stát, a tak dále, a tak dále. Práža měl neomylnou pětku, na které poslední dobou hodně zapracoval a ochozům předváděl dokonalé mutace podseků a růžků přesně tak, jak je známe od Collignona, nicméně trojka často vázla, naopak Jaly měl v útoku opět poměrně dobrou úspěšnost, i když mnohokrát musel jít štěstěně hodně naproti. Nejednou dokázal, že byl prvním náhradníkem na hlavní roli v reklamě na chemoprén. Oběma útočníkům však úspěšnost rapidně klesala, jak se blížil závěr dramatu, takže za Prážu zaskakoval Kovka, ten se během utkání prochytal do neobyčejné formy. Jaly si pomohl dvěma chipy rovnou do branky a rázem je stav 9:8 pro Slovensko. Napětí se dá porcovat sekáčkem na maso. Práža prožívá největší křeč, míček mu před střelou buď ujede, nebo střílí skoro rovně, Jaly už má za sebou také šest neúspěšných pokusů rozhodnout. Kovka pálí zezadu, míček se projede po brankové čáře, všichni Slováci jako jeden muž hlasitě vzdychnou. Následuje téměř totožná střela z druhé strany a všichni Češi jako jeden muž, kardiak po šedesátce, vyheknou. Jaly si zpracuje, už neví, zkusí dojeb, Kovka jej na poslední chvíli vyškrábne, všichni se začnou smát. Následně si Práža vezme time out, nepromění. Míček už trvá dobrých šest minut, možná dvakrát tak, nezáleží na tom, čas se zastavil. Po Jalyho deseti matchballech a Kovkově neuvěřitelné neprůstřelnosti se po devíti neúspěšných pokusech a nesčetném množství střel zezadu se z  transu probral Práža a je to 9:9. Jediný míček rozhodne o tom, kdo si domu poveze medaile a na koho čeká trýznivé zklamání. Jeden míč. Slabší povahy odvracejí pohledy, zakrývají si tváře, prosí o zázrak, kolena se jim podlamují, a to nemusí stát u stolu. „Pevnější“ nervy nakonec prokázal Práža, ale myslím, že byl hodně šťasten, že jej hned po skórování začalo objímat pár lidí, jinak by šel asi taky do kolen.

Bohužel se dohrálo příliš pozdě, aby se většina stačila zregenerovat do turnaje jednotlivců a jednotlivkyň, mnozí se ani nepřihlásili, a tak našimi nejlepšími byli Libor Kodl III.  na 17. místě a Šárka Holomoucká na 4. Ta si vybrala solidní smůlu v pětisetové bitvě o bronz s Alexandrou Steinmann. Bez účasti Samanthy di Paolo si titul pohodlně zajistila Verena Rohrer, stříbro zůstává též v Rakousku zásluhou Mariny Tabakovic.

 Kdo se naopak vyspal velice dobře, byl Palo Kováčik. Ten si v klidu dokráčel do semifinále, kde celkem válcoval Billyho Pappase, nicméně hraje se na branky a těch tam bohužel spadlo více americkému ostrostřelci. Rohlík si spravil chuť porážkou Kevina Hundstorfera a ziskem historického třetího místa. K velkému překvapení došlo i ve finále, kde hrál Frederic Collignon pouze druhé housle a náležitě byl za to také odměněn. Největší senzaci si ale chráním na konec – posílám jménem celé české fotbálkové veřejnosti obrovskou gratulaci Pavolu Kováčikovi za titul mistra světa ve dvojicích, kde ve finále spolu s W. Reszlerem překonali pana neporazitelného s Pappasem!!!

 

Libor Kodl III.

Komentáře

+/- článek good..ale ty obraty.. Rais Lukáš 6.8.09 v 13:19

tyjo Kody to jsou mi teda obraty "...jenž zaváněl ovcí jako tři týdny starý obal od romaduru nalepený vespod katedry.." nebo "...že byl prvním náhradníkem na hlavní roli v reklamě na chemoprén" nicméně buďme rádi, že se toho aspoň někdo ujme a píše a informuje nás nezúčasněné o dění na zahraničních turnajích.. takže v tomhle směru paráda, ale ty obraty nebo metafory mi přišly až s podivem.. :-D

+/- článek Pražák Petr 6.8.09 v 13:36

nemůžu souhlasit, obraty super, jen tak dál, aspoň to čtení má šťávu ! Dech vyrážející článek Kody.. ten zápas se Slovenskem to si snad nemohl vystihnou líp. : )))

+/- nesouhlasím Kreisler Tomáš 6.8.09 v 14:32

Nesouhlasím… mám jednu velkou výtku !!!
V článku se VELMI MÁLO objevují slova "haluz, štěstíčko, náhoda, mrdka, …" !!!
Samozřejmě mluvím hře Jalyho, který dal tímto způsobem tak 6 z jejich 9ti gólů (navíc tak 2 dal určitě jeho brankář).
.-)))

+/- ... Krejsa Vratislav 6.8.09 v 16:14

dobrej článek jako prase:o)

Velká gratulace Rohlikovi a vůbec, i těm našim, mazec uspěch, to muselo bejt hafo vyhrocený..... :o)

jen tak dál

+/- článek Kovařík Jan 6.8.09 v 17:21

Výborně napsáno!

+/- článek Poda Michal 18.8.09 v 14:33

dobrej článek,hezky kody,jen tak dál

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.