ČFO > 00 - Česká foosballová organizace > Osobnost měsíce-co se děje? > Osobnost měsíce aneb co se děje - II. část - Lávi

Osobnost měsíce aneb co se děje - II. část - Lávi

22.12.08 | Lukáš Sedláček Přečteno: 3232×

Druhým členem nedávno zvolené Rady ČFO, kterého jsme přizvali k povídání, je devětadvacetiletý Milan Lávička.

Lavi, který spolu se svojí přítelkyní Pavlínou Bartošovou tvoří vlastně takový reprezentační pár (v české repre takových párů najdeme hned několik) patří mezi hráče, kteří se často objevují na zahraničních turnajích a také díky tomto úsilí se jeho jméno objevuje v současnosti na soupisce reprezentace. V Nantes nás bude reprezentovat v Nations cupu, pro který si Česká republika zvolila stůl Roberto. Jak se na něm bude Lavimu i ostatním českým hráčům dařit, zjistíme v první polovině ledna. Milana jsem zastihli v příjemném prostředí mosteckého klubu Bristol, kde jsme si ho „vypůjčili“ mezi jeho zápasy jedničkového turnaje na Českém poháru.

Lavi, proč myslíš, že tě lidi zvolili do Rady ČFO?
Řekl bych, že lidi na mě prostě mají takový názor, že jsem zodpovědný a celkem soudný. Že se dokáži dívat na věci objektivně, a nesnažím se jim cpát něco za každou cenu. Že prostě lidi věří, že vím, co říkám a dělám.

A máš nějaké konkrétní plány, co chceš v radě dělat? S jakými ambicemi či vizemi vlastně vstupuješ do rady ČFO? Třeba Petr Plasgura má plán na finanční podporu..máš taky něco takového?
Ta rada je podle mě takovej vůbec první krok k tomu, aby se nastavil systém, ve kterém se může něco zlepšovat. Doteď to bylo hrozné, když se někomu něco nelíbilo, tak o tom mohl psát nanejvýš na diskuzním fóru. V praxi ale nebyly žádné páky k tomu, jak komunikovat s Rosengartem, s ČFO. Jak k něčemu přimět Josku nebo Pepeho. Ta Rada teď může prosazovat věci, které kdokoliv kdekoliv někde napíše nebo řekne. Může se tím zabývat, posoudit, zda je to dobrý nápad, zda to dává smysl a tak. Takže se nedá úplně říct, že bych měl nějakej konkrétní plán, spíše bych se chtěl podílet na tom, aby se ty problémy, které tu jsou, začaly řešit a zlepšovat.

Oka. Ty jsi známý jako velký „objížděč“ krajských turnajů. Můžeš nějak posoudit situaci v těch jednotlivých krajích?
Tak já už tolik nejezdím. Vlastně jezdím akorát do Mostu.

No tak… Jezdíš i do Hradce, do Karlových varů, …
No jo, ale to je tak jednou za rok. Já už nechodím pomalu ani na Pražský. Do Mostu jezdím, ale jinam už tolik ne…

Jasně, ale pořád ten přehled máš. Třeba na poslední Českém poháru parádně zahráli kluci z Hradce a nikdo je vlastně nezná. Ty máš trochu o té herní úrovni v krajích přehled..
Tak určitě jde ta úroveň ve všech krajích rapidně nahoru. Ať už tady v Mostě nebo v Karlových Varech, což ukázali třeba ten Jakub Horečný a Johny Lee, když udělali bednu. To se dřív nestávalo, že by relativně neznámí hráči udělali takový úspěch. Většinou v těch krajích je situace taková, že tam jsou jedna dvě silné dvojice, které tam dominují a pak velká propast. Není to jak v Praze, kde máš dvacet špičkových dvojic, pak máš nějakou širší špičku a pak ta masa. Ten skok v těch krajích prostě bývá větší.

Čím myslíš že to je? Myslíš, že ti lepší tam nechtějí ty horší učit, prozrazovat jim své herní know-how a oni se pak nemají jak zlepšovat?
No ono je to složitější. Jde o to, že těch lidí tam je opravdu míň. Oni hrají furt jenom mezi sebou, ten okruh lidí tam je omezený. A je tam jen pár lidí, kteří jednak mají talent, a jednak taky chuť to brát vážněji. Jakože mají stůl doma, nebo chodí trénovat do hospody. Přece jen v té Praze to je jiný, když máš každej den někde turnaj, máš možnost hrát v podstatě každej den s Relém, Láďou, Mírou v Molekule či Bamboo na těch turnajích. Od těchto hráčů můžeš spoustu věcí odkoukat. Navíc si můžeš zkusit spoustu věcí proti jiným hráčům, což je jiný, než když hraješ furt proti těm stejným čtyřem lidem. To se pak brzo zastavíš a ten prostor pro zlepšování tam prostě není.

A můžeš jim něco poradit?
Tak určitě se snažit okoukat hru alespoň na těch áčkách - tam je přeci ta republiková špička. Mohou se podívat, jak se která přihrávka hraje, zeptat se těch nejlepších hráčů, jak na to, kde dělají chyby a tak, pak si tam stoupnout ke stolu a zkoušet si to. Na těch Českých je k tomu dostatek prostoru… A pak to samozřejmě trénovat doma nebo v hospodě a začít to pak zkoušet na turnajích. Samozřejmě je dobrý koukat i na videa světových hráčů, i když tam je problém trochu, že to je na jiných stolech. Pokud se chtějí mladí hráči začít zlepšovat nejprve na Rosengartu, pak jsou ty áčka nejlepší cesta.

Když tedy mluvíš o tréninku, jak jsi na tom ty?
No já už moc netrénuji. Mám sice doma už nějaký tři roky Rosengart, ale trénuji už spíše před nějakým větším turnajem, jakože si k tomu stoupnu tak hodinku denně. Dřív jsem trénoval celkem dost. Ale teď už na to není tolik času, v práci jsem dost vytíženej a fotbálek mě prostě neživí (smích).

A ze světových stolů hraješ nejraději na jakém? A na jakém naopak vůbec ne?
Tak určitě nerad hraji na Tornadu, protože tam si nepřihraji na pětce. Trojka není takovej problém, ale ta záloha tam, to je hodně těžký. A jinak je mi to v podstatě jedno. Bonzini mám docela rád.

Ty jezdíš hodně na světový turnaje. Kdo z těch světových hráčů tě přinutí k tomu, aby sis sednul na tribunu a vychutnal si jeho zápas?
Tak rozhodně se nejlíp kouká na Jamala, protože technicky je na tom určitě nejlíp a ta jeho hra je neuvěřitelně pestrá. Umí zahrát naprosto všechno a je radost se na to dívat. A to říkám přesto, že jako člověka ho zase tolik nemusím, protože všichni víme, jak se Jamal umí chovat, když se mu nedaří. No a pak samozřejmě Collignon. To je prostě stroj. Pokaždé ta samá přihrávka, pokaždé ta stejná střela, ale ten timing je neskutečnej. Je vidět, že to má v té hlavě srovnané. V momentě, kdy jsou vyhrocený zápasy, 4:4 nebo 5:5, tak z devadesáti procent to vyhraje on. Protože to zvládá psychicky.

Když odhlédneme od Jamala, tak drtivá většina hráčů, ať už českých nebo zahraničních, má svoji hlavní střelu, kterou pilují, a v důležitých zápasech své naděje upírají právě k ní. Když koukám na tvoji hru, tak někdy váhám, co je vlastně tvoje hlavní střela. Třeba dnes v Mostě jsi se prezentoval hodně brutální stahovačkou…
No já to mám tak padesát na padesát. Jak kdy. Mám období, kdy hraji víc stahovačky a jindy zase snake. Obě tyto střely považuji za svou hlavní zbraň.

Co tě víc baví hrát?
Tak samozřejmě mě baví víc stahovačka. Ale občas ji nemůžu hrát, mám problémy s ramenem, takže třeba měsíc nehraju vůbec stahovačku, protože mě bolí rameno. Stahovačka je rozhodně náročnější střela, zvláště po fyzické stránce, je tam ten rychlejší, prudší pohyb. Ten snake je takovej pravidelnej a ta ruka se u toho tak neničí. To se zvlášť projevuje pak na těch světových turnajích, kdy hrát celý víkend stahovačky, to je hrozně náročné. Za těch několik dní člověk nasází stovky stahovaček a ta ruka je už hodně unavená. Ten snake jde hrát teoreticky pořád.

Trénuješ s přítelkyní? Kdo koho častěji tahá ke stolu?
Tak samozřejmě spolu často hrajem jedničky, to ano. Nedá se říct, že by někdo chtěl hrát více nebo méně, spíše je to vzájemný. Občas trénujem spolu, třeba já na jedné straně trénuju trojku, ona na druhé pětku a pak se prohodíme.

Oka, díky za rozhovor
                                                                                              Tomáš Kreisler
                                                                                              Lukáš Sedláček

Komentáře

+/- lavi Le Jan 22.12.08 v 15:48

No, doufám, že příští sezonu nebudu mít v registračce Johny Lee:-p

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.