Rozhovor s Timem Ludwigem

5.11.08 | Josef Souček Přečteno: 3208×

Exkluzivní rozhovor Lukáše Sedláčka s německou hvězdou Timem Ludwigem.

Tim Ludwig

Německo, Hannover

Datum narození: 28. února 1980

 

Ahoj Time. Myslím, že první otázka je jasná. Jak a kdy jsi se dostal ke stolnímu fotbálku?

Začal jsem hrát nějakých třináct let zpátky, když jsem ještě chodil do školy. Kousek od ní jsme měli hospodu, kam jsme chodili po vyučování nebo když jsme měli volnou hodinu. Hrávali jsme s kámošema jen tak mezi sebou, až pak jsem se dozvěděl, že se v našem městě hraje liga. Tak jsem ji začal hrát, protože jsem se chtěl zlepšovat.

A pamatuješ si svůj první turnaj?

Jo, to bylo před dvanácti lety. Nevyhrál jsem tehdy jedinej leg.

Kterého ze všech svých úspěchů si ceníš nejvíce?

Druhé místo v Euabonne, na mistrovství světa Bonzini s Robem Athou, letos (2008). Dále druhé místo v Hamburku v roce 2006 s nároďákem. Řekl bych, že moje největší vítězství jsou vlastně druhá místa (smích).

Trénuješ ještě vůbec nebo pouze hráváš turnaje?

Dodnes trénuji celkem dost. V podstatě každý den hraji s Johannesem Wahlem. Většinou si dáme jedničky, ale často taky trénuji sám. Nemám doma stůl, ale náš ligový tým KGB Hannover má svůj klub, který je deset minut od mého baráku. Máme tam všechny ITSF stoly, plus snad všechny možné další, na kterých se občas hrává. Dohromady 13 stolů. Většinou vždy hrajem na tom stole, na kterém se bude hrát nejbližší turnaj.

A máš nějaký oblíbený stůl?

Vážně ne. Mám rád stolní fotbálek obecně, jedno jaký stůl. Jasně, někde se mi hraje líp, někde hůř. Kdybych měl udělat nějaký seznam podle pořadí, tak by to bylo: Tornado, Bonzini, Tecball, Roberto, Garlando. Ale rád hraji i na stolech, které nejsou oficiální ITSF, jako Lehmacher, Rosengart atd.

Co vím, tak v Německu máte velkou ligovou tradici (snad už od roku 1978). Hraješ za KGB Hannover a v posledních letech jste získali tři tituly v řadě. Poslední rok to však nevyšlo. Co se stalo? A jak moc vážně bereš ligu oproti turnajům?

Liga je pro náš tým pochopitelně velice důležitá, a tím pádem i pro mě. Ale samozřejmě, když člověk hraje tolik velkých mezinárodních turnajů, tak těžko bude brát jako svoji největší prioritu vyhrát ligu. Bundesliga prodělala minulý rok velkou změnu. Dříve se hrálo multitable, všechny stoly byly dovolené. Teď se zavedl nový systém. Hraje se pouze na Tecballu. Což samozřejmě mělo velký dopad. My jsme prohráli ve velmi napínavém a těsném semifinále proti týmu, který je na Tecballu strašně silný. Ale příští rok jim to snad vrátíme. Oni jsou na tom stole opravdu špička: Uli Stoepel, Frank Brauns, Christian Szule, Thierry Mueller, Katrin Matsushita, Peter Vogele. Bude to velmi těžké, ale uvidíme.

 V září jsme tě mohli vidět v Čechách na Czech Openu, kde jsi zvítězil v open doubles s Arhurem Carlettou. Jak se ti u nás líbilo a co by se podle tebe mělo do budoucna zlepšit?

V Čechách hraji vždycky hrozně rád. Turnaje jsou vždy perfektně zvládnuté, všechno běží jak na drátkách. Možná co bych uvítal, tak by to byl nějaký monitor, kde by bylo vidět pavouka a mohl se tak kouknout na svůj postup turnajovým sítem. A taky občas dělá problémy, že špatně vyslovujete německá jména. Mí přátelé Ingo a Johannes kvůli tomu měli několik recallů, protože prostě neslyšeli své jméno. Ale tím se zas tak netrapte, já bych taky nedokázal vyslovit česká jména (smích).

Jak se ti hraje na našem stole Rosengart?

Mám tenhle stůl rád. Hraje se mi na něm dost lehce a je perfektní pro stahovačku. A taky mě na něm baví obrana, vzadu jdou dělat na Rosengartu věci, které by jinde nešly ani náhodou. Jediná věc, která mi trochu dělá problémy je pětka, respektive vzdálenost panáčků na pětce a taky délka téhle tyče. Bránění i nahrávání je pak takové zvláštní. Navíc tam je moc vysoký manťák, takže na míček není dobře vidět, když hraješ blízko mantinelu. Ale jinak se mi fakt moc líbí, hra je na něm taková jednoduchá a pohledná.

Finálový zápas byl velmi napínavý, přestože to dlouho vypadalo na jednoznačnou záležitost. Jak jsi se cítil, když Nykodym s Mlejnkem najednou vyrovnali na dva dva a poslali zápas do rozhodujícího legu?

Když hraješ takový zápas, musíš se koncentrovat na absolutní maximum. Chtěl jsem hrát svoji hru a nedostat se pod tlak. Ale poté, co prohráli pět her v řadě (šli jsme zleva), se najednou vrátili do zápasu a ukázali, jak moc jsou silní. Vojta měl trochu problémy na trojce, tak Miroslav začal za stavu dva nula třetí leg vpředu a dost za to zatáhl. Hned od začátku hrál vepředu skvěle a Vojtěch nám v obraně dělal velké problémy, protože střílel zezadu parádně. Vrátit se do zápasu poté, co byli tak na kolenou, jen dokazuje, že jsou neuvěřitelně silní jako tým. Mám před nimi opravdu velký respekt. Museli jsme se hodněkrát prohodit s Arthurem, protože jsem nemohl dát vepředu gól. Ale Arthuro hrál celý zápas skvěle a proto jsme vyhráli. Bylo to úžasné finále.

Jak se ti vlastně s Arthurem hrálo celý turnaj?

Jak říkám, je to skvělý hráč. Vždycky měl nějaký plán, vždy věděl, co hrát. Zůstával klidný a velmi soustředěný. Hraje to už třicet let a je to pořád takový bojovník. Doufám, že budu mít v jeho věku taky pro fotbálek takové srdce. Je to úžasný hráč a bylo mi velkou poctou, že jsem si s ním mohl zahrát. Ví toho o fotbálku hrozně moc a je to rozhodně jeden z nejlepších obránců vůbec.

Který český hráč ti dělá největší problémy? 

Miroslav Mlejnek je hodně nepříjemný obránce. Vždycky mám velké problémy mu dát gól. Ale máte celou řadu dalších skvělých hráčů. Myslím, že v budoucnu ještě o Češích hodně uslyšíme. Vaše země je opravdu na dobré cestě.

Jedna věc mě na tobě fascinovala. I když se ti nedařilo, hlavně na trojce, zůstával jsi vždy naprosto klidný a soustředěný, žádný náznak nervozity. Máš na to nějaké psychologické triky?

Každému se sem tam nedaří na trojce. Každému to čas od času nejde. Klíčové ale je, co proti tomu uděláš. Co změníš, abys vyhrál, i když se ti nedaří. Vždycky se snažím, abych sám sebe nedostal pod tlak. Když nemůžu dát gól, snažím se soustředit na jiné aspekty hry. Třeba na svou pětku, nebo na to, abych lépe bránil vzadu, či dával góly zezadu. Hra hlavou je ve fotbálku ohromně důležitá. A myslím, že tohle je opravdu moje velká přednost – zůstat klidný, soustředěný a připravený poprat se o každý balónek. Tohle je velmi těžké natrénovat. Chce to hrát hodně turnajů a taky umět rozebrat každý prohraný i vyhraný zápas. Abys věděl, proč jsi vyhrál nebo prohrál. Hodně se proto snažím tyhle věci rozebírat třeba po zápase s mými kamarády jako Ingo Aufderheidem.

Jak jsi oslavil vítězství na Czech openu?

Po finále doublů jsem byl hrozně šťastný. Šli jsme si někam sednout, najíst se a jen tak si užít trochu srandy. Už nejsem moc typ na nějaký party nebo tak něco, takže jsem si užil s přáteli pohodovou atmosféru v restauraci a na baru. Najedl jsem se a šel jsem spát. Turnaje jsou vždy velmi náročné, takže jsem vždy rád, když se dostanu do postele. Ale jinak myslím, že Praha je krásná, a vždycky se mi tam moc líbí. A hodně mi chutná vaše jídlo.

Na posledních třech mistrovstvích vás český národní tým vždy porazil (Francie, Rakousko, Švýcarsko). Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Češi mají velmi silný tým. A pro mě rozhodně není žádná potupa s vámi prohrát. Řekl bych, že někteří hráči v Německu možná nezaznamenali, jak moc se čeští hráči zlepšili, takže je jako tým trochu podcenili. Ale slibuji, že už se to nestane (smích). Mám takové tušení, že na sebe narazíme v Nantes.

Ty hraješ pullshot. Proč zrovna stahovačka? A jaká je tvoje druhá střela?

Začal jsem hrát na stole, kde nic jiného než stažka, odtahovačka a tak hrát nešlo. Nikdy jsem se nic jiného nenaučil a stahovačce zůstal věrný, i když mi spoustu lidí radilo, abych hrál něco jiného. Jeden rok jsem sice zkoušel hrát snake, někdy v roce 2004 tuším, ale bylo to hrozný. Stahovačku prostě miluji, nikdy se ji nevzdám. Má druhá střela je ztráta míčku (smích). Ne vážně, pokud jsem opravdu v koncích, tak přejdu na snake.

Někteří američtí hráči jako Todd Loffredo vedou dlouhá léta debatu o tom, zda by měl být snake zakázán nebo ne, zda to škodí hře a tak.. Na jednom fóru jsem objevil, že ty jsi prý v Německu také měl jakousi kampaň proti téhle střele. Jaký je tvůj názor na snake?

Myslím, že ze sportovního hlediska snake téhle hře prospívá. Díky ní se může spoustu hráčů dostat na vyšší úroveň v kratším čase. Což vytváří širší hráčskou základnu. Stahovačka nebo pinshot jsou mnohem těžší střely a kdyby se každý nový hráč musel naučit pina nebo stažku, aby vůbec byli schopni něco uhrát, nikdy by tu nebylo tolik hráčů jako je nyní. Takže z tohoto pohledu by bylo hloupé snake zakázat. Ta kampaň, o které mluvíš, nebyla ani tak o zákazu snakeu, ale spíš o zpopularizování stahovačky v Německu. My tam máme velkou tradici pinshotu, ale stahovačku tam neuvidíš ani omylem. Když jdu na nějaký turnaj, tak jsme s Ingem Aufderheidem jediní, co pullshot hrají. A to jediní myslím doslova. Proto jsme s Ingem udělali tuhle kampaň. Nabídli jsme lidem nějaké předvádečky a tréninkové hodiny pro hráče, kteří se stahovačku chtějí naučit, protože v Německu to nikdo hrát neumí. Ale jak říkám, pro sport je snake dobrej a vlastně i já vždy začínajícím hráčům doporučuji, aby se tuhle střelu naučili jako první..

A tvoje hlavní zbraň na pětce?

Mou hlavní nahrávkou je chip. Občas do toho zahraju podsek nebo stick pass, ale hlavní věc mám chip.

Co hraješ raději, dvojice nebo jedničky? A co 2ball?

Mám rád jak dvojice tak jedničky. Možná že momentálně víc singly, ale záleží fakt na náladě. Ostatní disciplíny beru jen jako srandu. V 2ballu a podobných věcech moc smyslu nevidím. Pro mě jsou vždy důležité pouze open singles a open doubles.

Oblíbení spouhráči?

Rád hraji s Ingem Aufderheidem, Johannese Wahlem, Arturrem Carlettou a Robem Athou.

Kdybys měl na výběr, co bys bral raději, titul z Nantes nebo Las Vegas?

Nantes.

Co vím, tak jsi hrál v Americe na velkém turnaji dvakrát, v roce 2005 v Dallasu a 2007 v Las Vegas. Jaké máš na to vzpomínky?

V Americe jsem hrál víckrát. Byl jsem taky v Atlantě a Kentucky párkrát. Dohromady jsem tam byl skrze fotbálek tak osmkrát. Mám rád Tornado a protože v Evropě na něm téměř žádné turnaje nemáme, tak jsem si to v Americe na něm dost užil. Tamní scéna má teď trochu problémy s hráčskou základnou, na turnaje nechodí moc hráčů, ale stejně to byl pro mě zážitek vidět všechny ty slavné Tornado střelce. Určitě se tam vrátím, hodlám tam jet teď v lednu.

Na čí hru tě baví nejvíc koukat?

Na Tony Spredemana, Billy Pappase a Rubena Heinricha.

Kdo tě ve fotbálku nejvíce ovlivnil?

Marcus Weiland, místní hráč, kterého nemůžete znát. Naučil mě všechno, když jsem začínal.

Zajímal by mě tvůj názor na pár fotbálkových osobností. Jak z lidského hlediska, tak toho hráčského.

Arturro Carletta: Skvělej chlápek. Vždycky jsem si s ním užil moc zábavy, jak u stolu, tak mimo něj. Jeden z nejlepších brankářů.

Tony Spredeman: Taky super kluk. Zbožňuju jeho hru, je tak agresivní a přitom soustředěný. Kdyby víc jezdil po turnajích, tak je z něho světová dvojka.

Todd Loffredo: Moc ho neznám, nikdy jsem proti němu nehrál. Každopádně velká legenda, o tom není pochyb.

Samantha Di Paolo: Je pro tenhle sport hodně důležitá. Patří k prvním opravdu profesionálním hráčům. A dělá toho taky moc pro ženský fotbálek. Myslím, že každá holka či žena by se měla na ni podívat, aby viděla, že je úplně fuk, jestli jste holka nebo kluk, a že i žena se může dostat na takovouhle špičkovou úroveň. Osobně ji neznám, takže o ní víc říct nemůžu.

Rob Atha: S Robem je sranda. Dobrej kámoš. Jeden z nejlepších hráčů současnosti. V poslední době trochu polevil, protože začal žít taky normálním životem a nehrává už tolik turnajů, ale doufám, že příští rok ho zase uvidíme zpátky. Speciálně jeho hru na dvojce obdivuji.

Pavol Kováčik: Mám ho moc rád jako člověka. A jako hráč je skvělý. A mohl by být ještě lepší, kdyby se furt nesnažil hrát vše rychlostí blesku. Chlape, trochu uber a začni hrát chytře (smích)

Můžu se tě zeptat na Jamala? Proč vlastně není v repre? Ty osobně, viděl bys ho rád zpět v týmu?

Jamal je prostě Jamal. Myslím, že se nikdy nezmění, i když se o to čas od času pokouší. Na jednu stranu je pro tenhle sport důležitý, neboť hodně jezdí a ukazuje tak svoji perfektní hru mnoha novým hráčům. Ale na druhou stranu když prohrává, tak se chová otřesně. V nároďáku není z mnoha důvodů a myslím, že se na tom nic v budoucnu nezmění

Podařilo se ti někdy porazit Frederica? Čím to podle tebe je, že téhle hře tak dominuje?

Tohle je klasická otázka všech rozhovorů o stolním fotbálku. V životě jsem ho neporazil, ale pracuji na tom. Jeho hra hlavou je prostě nejlepší a má neskutečně rychlé ruce. Hraje snad už od svých šesti let nebo kolika, a hned od začátku se vše začal učit hrát správným způsobem.

 

Jaké jsou tvé cíle pro Nantes?  

Chci hrát svoji hru a být s ní spokojený. Mé cíle jsou Top 5 v jedničkách i dvojicích. Pokud se týče nároďáku, tak bych opravdu chtěl vyhrát. Máme velmi silný tým. I když zde bude spousta silných týmů jako USA, Češi, Rakousko nebo Belgie, tak si stejně myslím, že můžeme vyhrát. Máme perfektní multitablové hráče a hodné silného týmového ducha.

 

Trénuješ před takovým turnajem jako Nantes nějak více? A jak vůbec trénuješ? Máš nějaký tréninkový plán nebo tak něco?

Obvykle před takovým turnajem trénuji mnohem víc. Většinou hraji jedničky s Johannesem Wahlem, ale trénuji i sám. Když trénuji, tak hraji všechno – pětku, střelbu z obrany, z útoku. Jsem ten typ hráče, který je schopen zkoušet jednu přihrávku furt dokola, dokud si prostě nejsem jistý, že to bude fungovat na turnaji. Nikdy jsem netrénoval takový ty frajeřinky jako góly vzduchem a tak. V tom jsem nikdy dobrej nebyl. Když trénuji, tak dělám věci, které mi pomůžou vyhrát zápas. Beru trénink dost vážně a trénuji i v momentě, kdy už se mi fakt nechce nebo mám něco lepšího na práci. Asi o mně můžeš říct, že jsem ambiciózní (smích).

Hráváš někdy ještě po hospodách jen tak? Nebo nějaký místní turnaje?

V hospodách nehrávám. Když si někam vyrazím, což není zas tak často, tak si spíš užívám života bez fotbálku. Beru tenhle sport vážně, tudíž je pro mě důležité si od něj občas odpočinout. Sem tam si nějaký menší turnaj zahraji, protože prostě strašně rád soutěžím. A vyhrávat je vždycky super věc.

Máš nějaký zápas, který se ti opravdu vryl do paměti?

Čtvrtfinále singlů na Mistrovství světa v Saint Vincent v roce 2006, proti Terry Moorovi. Strašně jsem zabojoval a sundal jsem ho na Tornadu, za stavu 6:6 gólem z obrany. Před zápasem mi všichni říkali, že nemám šanci.

A pak semifinále na WCS v Euabonne na Bonzini v roce 2008. Proti dvojici Lepeq/Nunes. Strašně jsem se chtěl poprvé dostat do finále Mistrovství světa. Byl to velmi těžký zápas a s Robem Athou jsme zahráli parádně celý turnaj. Díky ITSF bodům jsme byli nasazeni jako druzí, ale všichni frantíci nám říkali, že na „jejich“ stole  hrát neumíme a že brzo vypadnem. Ukázali jsme jim, jak moc se mýlí. Byla to velká zábava.

Ok, teď tedy nějaká témata mimo fotbálek. Čím se vlastně živíš?

Pracuji v mediální agentuře. A jinak kromě fotbálku hodně čtu knihy, rád vařím a trávím čas se svojí dívkou.

A nějaký jiný sport hraješ?

Jako kluk jsem hodně hrával tenis, ale nechal jsem toho. Nyní hraji jen fotbálek. Rád koukám na jakýkoliv sport. Občas sleduji německý fotbal. Mé oblíbené kluby jsou Werder Brémy nebo Hannover 96. Ale nejsem žádnej velkej fanda.

Co nějakej oblíbenej film, hra..hudba?

Mám rád mraky filmů. Sunshine, 300: Bitva u Thermopyl, Temný rytíř, Lawrence z Arábie…je jich hrozně moc… Z her si rád zapařím Final Fantasy 7 na playstationu… Vlastně mám rád jakoukoliv hru ze série Final Fantasy. Z knížek mám rád třeba Seznam sedmi od Marka Frosta. Nebo Pána Prstenů od Tolkiena. Ale těžko říct, protože čtu opravdu hodně. Co se týče hudby, tak většinou poslouchám hardcore, metal a punkrock…kapely typu Darkest Hour, American Nightmare, Karate, Nonemoreblack, Have Heart...

Rodinný stav?

Jsem svobodný, bez dětí. Ale mám přítelkyni.

Oblíbený drink?

Mléko 

Studoval jsi nějakou školu nebo tak něco?

Jo, začal jsem studovat univerzitu, ale nechal jsem toho. Udělal jsem si pak certifikát na obchodního zástupce v reklamě.

Nějaký vzkaz pro české hráče? Já mám jeden pro tebe. Petr Pražák se tě chce zeptat, jak je sakra možný, že s tebou má bilanci zápasů 0:6. A vzkazuje, že v Nantes už to prolomí a sundá tě…. Každopádně máš respekt jeho, i mnoha dalších českých hráčů …díky za tvůj čas

Myslím, že hodně českých hráčů se hrozně zlepšilo za poslední dva tři roky. Najednou jsou všichni tak dobří a Česká republika se stává jednou z mekk stolního fotbalu. Před pár lety by s vámi nikdo nepočítal, a to jen dokazuje, jak moc silná se vaše scéna a vaši hráči stali za poslední tři roky. Přál bych si, aby se fotbálek u nás v Německu taky rozrůstal a vyvíjel jako u vás. Jen tak dál, pokračujte ve své práci a čeká vás jistě mnoho vítězství a titulů. A Petrovi bych rád vzkázal: prostě věř svojí hře a vůbec nevěnuj pozornost tomu, co ti ostatní říkají na tvůj snake. A pro ostatní české hráče a hráčky: dále tvrdě makejte a čeká vás světlá budoucnost.

 Lukáš Sedláček 

Komentáře

+/- timova stahovačka vs snejk nějakýho borce Junek Robert 12.11.08 v 16:52

http://cz.youtube.com/watch?v=gUz6jhTUJls

+/- pochvala Vašek Petr 15.11.08 v 14:46

Chtěl bych jen napsat, že se mi líbí co Lukáš dělá pro fotbálek. Je to další krok k odstranění bariér, které u nás doposud panovaly. Tímhle směrem se fotbálek posouvá na další úroveň, kde už neexistují žádné hranice a celý svět je propojený. Takto už fakt nebude jediný důvod, proč by i český národ nemohl být nejlepší na světě. Bravo! a už se těším na další rozhovory

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.