ČFO > 00 - Česká foosballová organizace > Reportáže > Czech Open 2006 očima světové fotbálkové dámy číslo jedna

Czech Open 2006 očima světové fotbálkové dámy číslo jedna

8.11.06 | Jan Mareš Přečteno: 3105×

Požádali jsme několik zahraničních účastníků o komentář k Czech Openu 2006. Odpověď nám přišla jen od Samanthy Di Paolo a kratičký příspěvek ve francouzštině od Maročanů. Ten sem doplníme, jen co ho dostaneme přeložený. Za článek mnohokrát děkujeme nejen autorce, ale i překladateli Marcelu Zanussovi.

Praha 22. – 24. září 2006

Ve čtvrtek 21.září, 14:00, na první podzimní den to bylo opravdu teplé odpoledne, právě jsem připravená k odletu na letišti v Bergamu, když se dozvídám, že let do Prahy byl zrušen.
Tak takhle začala má cesta do ČR. Na chvíli vidím všechno černě. Autem se přesouvám do Milána na letiště Malpensa, odkud letí další letadlo směr Praha. Po několika nešťastných chvílích se konečně dostávám ve 23:00 do Prahy.

Po přistání, kompletně vyčerpaná cestováním, se setkávám s předsedou Janem Marešem, který mě doprovází do hotelu. Následující ráno zahajuji prohlídkou města. Teplé počasí a modré nebe mně vdechlo uklidňujíci atmosféru. S ostatními turisty jsem byla okouzlena tímto krásným městem a zároveň připravena na začátek soutěže. Něco jako by mi říkalo, že všechno dopadne dobře.

Okolo 15:00 vcházím do haly hotelu Oáza. Ostatní hráči začínají také přicházet, někteří již trénují u stolů, někteří se zdraví s přáteli a jiní se občerstvují u baru. Celou halou proniká krasná vůně dřeva od fotbálků, oleje na tyče a sálem se line všudypřítomný hukot míčků. Všude je cítit sportovní duch, jsem nadšená a to jsem ještě ani nezačala hrát.

Obvykle před každým turnajem prožívám emoce. Když přijedu do místa, kde se necítím dobře, apriori vím, jak to dopadne. To však o Praze neplatilo. Byl to pro mě jedinečný turnaj,  po všech stránkách nejlepší letošního roku. Nejen díky umístění, ale myslím pro všechny ty věci okolo: sportovní klima, výborně připravené stoly, vynikající organizátoři na nejvyšší úrovni, obdivuhodná profesionalita ČFO, která pořádala poprvé v této zemi turnaj takového rozsahu.
Ocenila jsem zejména chuť hráčů se stále zdokonalovat, ochotu se přiučit od zkušenějších a zároveň vzájemnou úctu hráčů bez závisti, která často vede k nepříjemným hádkám během zápasů.

Jakmile jsem přistoupila ke stolu, který byl speciálně určen pro můj trénink, začali se pozorovatelé scházet k mému  stolu se zvědavostí a zejména s pokorou. Domnívám se, že právě tento výraz chybí mezi uznávanými hráči,  obzvláště těmi ve světovém žebříčku. Tady míním jak muže tak ženy. Vidím to jako stežejní problém ještě více prohloubený u žen a to ve formě závisti, která vede až ke vzájemné nevraživosti. Ukradené zápasy za spoluúčasti rozhodčí, nebo stále se opakující problém míčku. Zkrátka, kdo se tě bojí, hledá všechny způsoby, jak tě dostat do úzkých a to neznamená být dobrý ve fotbálku. Hodně lidí chce jen vyhrávat, já miluji hru a samozřejmě chci také vítězit, ale spravedlivě, proto se to nazývá utkání....... Mám chuť vždy ukázat, jak se mi tato hra líbí a proto se snažím hrát vždy, jak nejlépe dovedu. Celkově sport je boj sám se sebou, něco sám sobě dokázat  a ne používání mentálních nátlaků na soupeře až do té míry, kdy to vzdá bez boje.

Mezi ženami v České republice jsem byla příjemně překvapena jejich zájmem o všechny zápasy, kde se jako pozorovatelky snažily přiučit všemu novému a zvlášťe se snažiliy pochopit, co znamená pro nás (ženy) hrát stolní fotbal, jak potírat rozdíly mezi mužem a ženou, mít odvahu utkat se s muži, aniž bychom byly objektem „psychologického podcenění“ jen pro to, že jsme ženy. Jsou jak muži, tak ženy, horší i lepší, ale my, ženy, jsme taky lidi.... Pohlaví nas odlišuje v jiných pasážích života, ale pro mě v tomto sportu neexistují rozdíly mezi pohlavími. Tento názor mi dodává sílu. My ženy musíme mít ještě větší nasazení, abychom se nenechaly zastrašit jen proto, že soupeřem je muž. Až se tomuto myšlení ženy ve fotbálku naučí, mohou překonat vše. My ženy se musíme při hře zbavit ženskosti, myšlenky, že jsme slabší. Když hraješ, tak musíš naslouchat sama sobě a především se přesvědčit, že to dokážeš!

Obvykle, když se utkáváme s papírově silnějšími soupeři, mentálně prohráváme, protože si vsugerujeme, že na to nemáme. Pak ztrácíme přesvědčení ve své schopnosti, ve své střely a někdy je ani nezkoušíme z přesvědčení, že by stejně byly chyceny. Ale to není vůbec pravda. Je to jenom v naší hlavě. Když chceš, můžeš všechno změnit.

Rosengart je vynikající stůl s mnoha výhodami a málo nedostatky. Je to masivní a stabilní stůl s rychlým míčkem jako nedílnou a perfektní součástí. I při silných střelách míček málokdy opustí hrací plochu. Můžeš zkoušet všechny typy střel jako pullshot, snake a pinshot na nejvyšší úrovni.

Moje fotbálkové začátky byly  na starém stole Löwen. Až po mnoha letech jsem na Rosengartu mohla znovu naplno rozvinout moje herní možnosti a tudíž nebýt omezena stolem, či nějakou jeho součástí. Je až neuvěřitelné, jak na tomto stole dokážeš ovládat míček a jakou ti dává jistotu při střelbě. Jako bych stále cítila míček „pod nohama“.

V České republice je všudypřítomný sportovní duch mezi hráči a to je překrásné především proto, že je to zdravé pro soutěže.

Nabádám všechny lidi s láskou k fotbálku, aby v této vášni pokračovali a věřili tomu jako já, která před 20 lety také začínala. Dávejte si cíle a s vytrvalostí se k nim také dostanete.

Ještě jednou děkuji české federaci ČFO, která mě překrásně přijala. Smekám před všemi za odvedenou práci a velké díky patří všem hráčům, kteří se ke  mně chovali pozorně, se zvědavostí a s úctou. Mám překrásné vzpomínky na tento sportovní week-end

Srdečné pozdravy, CIAO a na brzkou shledanou

Ve jménu sportu
Samantha Di Paolo

Komentáře

+/- Hmm... Kodl Libor_III. 8.11.06 v 16:19

Dejte to nekdom precist Vladovi...

+/- pekny cteni Bendl Tomáš 8.11.06 v 18:16

myslim ze dobrej komentar, docela potesi :)

+/- Dama číslo 1 Skočdopole Josef 8.11.06 v 18:55

Myslim,ze Samanta di Paolo uz neni fotbalkova dama cislo 1... viz. vysledky z Italie.

+/- jeden turnaj rebricek nedela Svárovský Jan 10.11.06 v 16:55

Koukni se ITSF rebricek a a uvidis ze je... V Italii to nevyslo ani Pappasovi a taky je porad jednicka pred Ricem.

+/- Dáma number one Franta Stanislav 10.11.06 v 17:11

I kdyby byla třeba poslední v žebříčku, tak stejně bude foosball lady number one a to nejenom v Itálii, protože takhle přemejšlí o fotbálku málo mužů, natož asi slečen.... pomalu mě dojala až k slzám :))

+/- Dama Skočdopole Josef 11.11.06 v 10:11

Jako je fakt ,ze jsem se unahlil,ale kdyz se to veme jako v boxu tak byla ted samanta porazena v jednickach od Cindy Head,ktera vyhrala jednicky i dvojice.to bude asi tim,ze hraje na Rosengartu.jinak je te clanek dobry az na pasaze kde Rosengart vychvaluje az skoro do nebes.no preci jen pracuje pro Rosengart...

+/- Samantha Černá Karolína 11.11.06 v 23:28

Hm, tak to ses asi opravdu unáhlil! Dvakrát měř, jednou řež!!!

+/- RE: Skočdopole Josef 12.11.06 v 15:19

Klíd Kájo nebo mámo?

+/- no comment Rais Lukáš 12.11.06 v 20:54

není to špatný článek .....ale... po přečtení to fakt zavánělo feminismem. Už vidim ty holky jak si to před spanim čtou.. ;)
:: 4Carol :: ..jaká "máma"?

+/- Pěkné Kúdela Martin 18.11.06 v 13:41

No hezky to napsala:)Sem rad ze to bere jak to bere rad sem se od ni neco priucil i kdyz zatim jen teoreticky prakticky to zatim ruce nezvladaj:)

+/- Moc hezký Pfeiferová Tereza 30.11.06 v 10:45

Moc pěknej článek myslím, jsem moc ráda, že se tu takové hvězdě líbilo...a ani náhodou mi nepříde, že by to zavánělo feminismem..:/// Tak to prostě je..:)

Vložit komentář

Pokud chceš napsat komentář, musíš se přihlásit.